Hodnocení 15 příspěvků od 14.3.
aktualizace:
Změna datumů
Známka 1
Výsledné
- 1 příspěvek
Výsledná známka 1
DS
Tóny
Půltón
Základním intervalem v mojí teorii je půltón. Můžete si ho představit jako jeden pražec na kytaře nebo jako dvě sousední klapky na klavíru (černá a bílá). Mezi dvěma sousedními tóny v horní tabulce je interval 1 půltón.
V klasické teorii je základem celý tón (tedy hudební „sekunda“), což se dá chápat jako dvě sousední bílé klapky na klavíru (nebo dva sousední prsty na houslích). Klasický tón má tu základní nevýhodu, že někdy obsahuje jeden, jindy dva půltóny. Jinak řečeno mezi bílými klapkami černá někdy je a někdy není. Je to jako měřit vodu místo decilitrů na „hrnky“.
Tóniny
Pojem tónina:
Tónina bývá často zaměňována se stupnicí. Vlastně se jedná o pojmy natolik podobné, že v praxi není důvod mezi nimi rozlišovat. Rozdíl mezi tóninou a stupnicí je ten, že tónina je pojem širší a kromě normální stupnice v sobě zahrnuje i různé módy normální stupnice (to je to, co zanedbávám) a sadu charakteristických akordů.
Hlavní význam pojmu tóniny spočívá v transpozici — převádění skladby do jiné výšky. Potom se kromě tónů stupnice snadno převádějí i akordy.
Důležité pravidlo: Každá píseň se dá hrát v jakékoliv tónině (akorát pak někdy nejde vyzpívat nebo umáčknout).
Existuje dvanáct tónin, což asi nikoho nepřekvapí. Každá tónina má svoji normální durovou stupnici a sadu charakteristických akordů. Tónina se jmenuje podle základního tónu durové stupnice. Například stupnice D dur patří do tóniny D dur.
Stupnice
Stupnice je množina sedmi tónů, mezi nimiž platí určité vztahy. Dost lidí se mylně domnívá, že ve stupnici je tónů osm; to mají z toho, že krajní tón počítají dvakrát (podruhé o oktávu výše).
Každá píseň nebo skladba se hraje v nějaké stupnici. Všechny tóny písně včetně basů a druhých hlasů patří do té stupnice (až na výjimky při změně harmonie nebo tóniny). Název „stupnice“ je odvozen od zvyku řadit tóny stupnice podle výšky.
Nejznámější stupnicí je stupnice C dur, což jsou bílé klapky na klavíru.
Dominantní septakord
Mezi charakteristické akordy bývá někdy počítán i sedmičkový akord odvození od durové dominanty. V případě tóniny C dur je to akord G7 (složení G H D F), v případě G dur je to D7 (D F# A C) atd. Septakord je složen ze čtyř tónů — k normálnímu akordu přidává tón o deset půltónů (zmenšená septima) vyšší od základního tónu. Například do akordu G dur (G H D) přidává tón F. Tento tón patří do stupnice C dur, proto akord G7 zní v tónině C dur snesitelně.
Molové akordy
Molové akordy
Půltónová šablona: 0 – 3 – 7
| mol akord | Tóny, ze kterých se skládá | ||
|---|---|---|---|
| Cmol | C | D# | G |
| C#mol | C# | E | G# |
| Dmol | D | F | A |
| D#mol | D# | F# | B |
| Emol | E | G | H |
| Fmol | F | G# | C |
| F#mol | F# | A | C# |
| Gmol | G | B | D |
| G#mol | G# | H | D# |
| Amol | A | C | E |
| Bmol | B | C# | F |
| Hmol | H | D | F# |
Durové akordy
Půltónová šablona: 0 – 4 – 7
| Dur akord | Tóny, ze kterých se skládá | ||
|---|---|---|---|
| Cdur | C | E | G |
| C#dur | C# | F | G# |
| Ddur | D | F# | A |
| D#dur | D# | G | B |
| Edur | E | G# | H |
| Fdur | F | A | C |
| F#dur | F# | B | C# |
| Gdur | G | H | D |
| G#dur | G# | C | D# |
| Adur | A | C# | E |
| Bdur | B | D | F |
| Hdur | H | D# | F# |
Relativní a absolutní ladění
Relativně je nástroj naladěn pokud struny znějí navzájem ladně.
Absolutně je nástroj naladěn, pokud struny mají přesně ten tón, který mají mít podle mezinárodní normy. Ta norma stanovuje každému tónu fyzikálně přesnou frekvenci, na které má znít.
Když mám dvě kytary, které jsou každá relativně naladěná, tak spolu nemusí ladit (a většinou neladí) — mohou být vůči sobě nějak posunuté. Kdyby byly obě absolutně naladěné (třeba podle ladičky), tak by spolu ladily. (Ale pokud navzájem ladí, ještě nemusejí být naladěné absolutně.)
Jinak řečeno — relativně laděný strunný nástroj má struny sladěné vůči sobě navzájem. Absolutně laděný je má navíc podle normy.
Klávesové nástroje bývají laděné podle normy, přesto ty modernější kousky mají takovou páčku, kterou se dají trochu nadladit nebo podladit, aby vyšly vstříc nějakému relativně laděnému nástroji.
Absolutní sluch
Zda je nástroj naladěn absolutně, může poznat jenom člověk s absolutním sluchem. Kolem absolutního sluchu jde spousta fám a pověr.
Člověk s absolutním sluchem:
- když slyší tón, tak dokáže říci třeba „to je déčko“
- řekne-li se mu zazpívej c, tak ho zazpívá přesně podle normy
- nemusí ale nutně umět zpívat nebo hrát
- absolutních sluchařů je strašně málo, já jsem v životě osobně poznal jen jednoho
- fyzik by řekl, že absolutní sluchař musí mít v hlavě kalibrovaný oscilátor
- absolutní sluch je tím pádem do značné míry vrozený
- přesto je nutné si jej vypracovat
- ale je to vcelku na nic ho mít.
To, čemu lidé laicky říkají absolutní sluch, je vlastně jenom dobrý relativní sluch. Kdo dokáže čistě zazpívat píseň, přesně chytit druhý hlas nebo osladit nástroje, má relativní sluch.
Charakteristické akordy
Pro každou normální stupnici existuje šest akordů, které většinou stačí pro doprovázení písně v dané stupnici. Někdy se té množině říká kadence.
Jsou to všechny normální akordy, které lze sestavit z tónů normální stupnice. Tři jsou molové a tři durové.
Příklad: C dur
Na pochopení je nejjednodušší tónina C dur. Ta je tvořena normální C durovou stupnicí a navíc obsahuje tři durové a tři molové akordy.
| Akord | Složení tónů akordu | Název ch. akordu | ||
| C dur | C | E | G | tónika |
| G dur | G | H | D | dominanta |
| F dur | F | A | C | subdominanta |
| A mol | A | C | E | molová tónika |
| E mol | E | G | H | molová dominanta |
| D mol | D | F | A | molová subdominanta |
Určení akordů k písni
Většinou stojím před problémem: mám píseň a potřebuji k ní zjistit akordy. Jak na to:
Zjistím si, v jaké je píseň tónině. Jak:
- Podle předznamenání v notách
- nebo podle prvního akordu (to bývá tónika)
- nebo podle tónů, které se tam vyskytují, určím stupnici a tím i tóninu.
- Mnohdy si můžu tóninu zvolit
Podle tóniny si zjistím množinu charakteristických akordů.