Klavír je nesmírně náročný nástroj, který se skládá z mnoha různorodých částí, jejichž jednotným cílem a účelem je vytvářet čisté a zvučné tóny, jednoduše řečeno produkovat hudbu.

Skříň klavíru a ozvučná deska

Celou konstrukci klavíru a všech jeho částí nese skříň, v níž je uložen mechanismus klavíru, struny a pod nimi ozvučná deska. Skříň je vystužena litinovým rámem.

Ozvučná deska je nazývána duší nástroje. Její kvalita určuje kvalitu tónů. Je vyrobena ze smrkového, či řidčeji jedlového dřeva; nachází se v případě křídla vespod skříně pod strunami a litinovým rámem, v případě pianina u zadní stěny nástroje. Dřevo, které je na ni použito, musí být speciálně nařezáno a necháno několik let vysychat. Funkcí ozvučné desky je přijímat tóny strun, zesilovat je a dávat jim příslušnou barvu.

Klaviatura

Klaviatura je styčná plocha nástroje a hráče. Skládá se z řady černých a bílých kláves, jejichž stiskem vytváří pianista tóny. Téměř všechny současné klavíry mají 88 kláves (sedm oktáv a část osmé), dříve se vyráběly klavíry s 85 klávesami. Lze naopak nalézt i speciální, zejména koncertní klavíry s větším počtem kláves.

Na klaviatuře se nacházejí bílé a černé klávesy. Bílých je v jedné oktávě sedm a hrají celé tóny (C – D – E – F – G – A – H). Černých je pět a hrají se jimi půltóny. Dříve byly běžné modely, kde tomu bylo naopak. Při 88 klávesách je tedy 52 bílých a 36 černých. Na bílé klávesy se dřív užívala slonovina, na černé ebenové dřevo. Dnes se místo nich obládají klávesy umělými materiály.

V litinovém rámu jsou nataženy struny, pro hlubší tóny delší, pro vyšší tóny kratší (vlnová délka hlubší tónů je totiž větší). Pro jeden tón se použí pro nejhlubší tóny jedna struna, pro nejvyšší tóny až struny tři (pro vyšší tóny se používá tenčích strun, proto je jejich zvuk slabší), tím se zvuk tónu zesiluje.

Mechanismus klavíru

Klavírní mechanika je technicky nejkomplikovanější část nástroje. Skládá se z řady pák, které propojují klávesu s kladívkem a tlumítkem strun. Při stisknutí klávesy se ze struny zvedne tlumítko, plstněná palička, která brání struně znít. Jakmile se struna uvolní, dopadne na ni dřevěné kladívko a rozezní ji. Po dopadu odskočí, aby mohlo dle potřeby udeřit znovu. Když pustí hráč klávesu, dopadne tlumítko zpět na strunu a ta ztichne. Délka tónu může být i po puštění klávesy prodloužena pomocí pedálu.

Délka a síla tónu závisí na tlaku, jaký vyvine prst na klávesu a době, jakou na ní spočine.

Pedály

Pedály ovládá klavírista chodidly a jsou umístěny pod klaviaturou. Běžné klavíry mají dva, či častěji tři pedály.

Pravý pedál ovládá tlumítka strun. Každá struna (vyjma nejvyšších dvou oktáv), je vybavena tlumítkem, jež zastavuje chvění strun a tím utlumuje jejich zvuk. Pravý pedál je propojen s tlumítky a při jeho sešlápnutí se všechna tlumítka zvednou ze strun, následně při puštění klávesy nedopadnou na struny a zvuk pokračuje.

Levý pedál se nazývá una corda. Jeho sešlápnutím neudeří kladívko do všech tří strun, ale jen do dvou. Jejich zvuk je proto tišší a jemnější.

Prostřední pedál, tzv. sostenuto, ovládá rovněž tlumítka, ovšem ne všechna, ale ta, jež byla zvednuta při hře ve chvíli sešlápnutí pedálu. Prodlužuje tak délku jen těch tónů, které zněly v momentu sešlápnutí.