Fonetika samohlásek

Samohláska = vokál

V češtině: 5 samohlásek a 2 dvojhlásky au, ou.

Při jejich výslovnosti je ústní dutina volná, pro každou samohlásku má specifický tvar, objem a postavení rtů.

Dělení vokálů:

• přední – i, e
• střední – a
• zadní – o, u

Vlastnosti vokálů a jejich využití ve výuce:

A – střední, neutrální, často zapadá, jeho výslovnost posunujeme dopředu na tvrdé patro za horní zuby; napomáhá uvolnění spodní čelisti

E – přední, úzký vokál, vokál tenorů, činívá potíže ostatním hlasům (zvedání jazyka!), výslovnost přibližujeme ö

I – přední, úzký vokál, je posazen nejvíce vpředu a napomáhá vyjasnění tónu, špičce a přednímu posazení ostatních vokálů, činívá problémy pro svoji úzkou výslovnost v mluvené řeči, zpívaný musí být prostornější, a to zejména ve vyšší poloze, kdy musí být ústa otevřena jako u a, můžeme přiblížit výslovnosti e.

O – zadní, bývá pro začátečníka nejvýhodnější, neboť napomáhá vyklenutí patra a zasazení tónu do hlavy, má ale tendenci zapadat, výslovnost proto vyjasňujeme a posunujeme do prostoru masky a na horní patro.

U – zadní, úzký vokál, nejlépe navozuje hlavový tón, bývá ale úzké, přibližujeme k výslovnosti o a posunutím výslovnosti dopředu na tvrdé patro a do masky.