Kapodastr je taková podivná věc, co se nasazuje na krk kytary, aby to hrálo výš. Představuje nejsnazší způsob, jak něco transponovat. Pak lze totiž hrát pomyslně stejné akordy v jiné tónině, aniž by se na to muselo myslet.

Podle toho, na jakém je kapodastr pražci, se mění tónina. Je to dost jednoduché, protože kapodastr vyvolává chromatický posun. Když je třeba na třetím pražci a hraju jakoby v A duru, tak ve skutečnosti hraju v C duru, protože C je o tři půltóny nad A.

Problémem je pro kapodastr posun dolů. Pokud mám něco napsané třeba v C dur a chtěl bych to hrát ve skutečnosti v D dur, tak dám kapodastr jednoduše na druhý pražec.

Nejčastější stupnice, obvykle označované jako mollové a durové, jsou základem více jak 95% všech hudebních skladeb. Proto jsou označené jako stupnice normální.

Klasická hudební teorie u každé stupnice rozlišuje několik módů v závislosti na tom, kterým tónem stupnice začíná (mód dórský, jónský, aiolský atd.). Je to dost velká zbytečnost.

V evropské hudbě se kromě normálních stupnic občas můžeme ještě setkat se stupnicí harmonickou, melodickou a cikánskou. Na dálném východě se používá stupnice pentatonická (pětitónová). V jazzu se používá děsivé množství dalších stupnic.

Pravidlo dvanáctého pražce

Když kupuji novou kytaru nebo když zjišťuji, jak je nástroj naladitelný, tak to určuji podle dvanáctého pražce (mívá tečku). Využívám toho, že nad dvanáctým pražcem zní flažolet (dotýkám se lehce struny nad 12. pražcem, brnknu a odtáhnu prst), který je o oktávu větší od tónu prázdné struny. Ve stejné výšce má znít tón normálně stisknutý na dvanáctém pražci. Takže ty dva tóny porovnávám, mají být stejné.

Obvykle bývá stisknutý tón o něco vyšší. Ideálně by měly být naprosto stejné. Špatné kytary mají stisknutý tón mnohem vyšší. Jak se dají opravit:

• Snížit kobylku (třeba propilováním) u strun, které neladí
• oddálit kobylku (náklonem u těch pevných nebo posunutím u těch šoupacích)
• odšroubovat kobylku dál doprava (u elektrických kytar)
• opilováním nultého pražce pro snížení strun
• použitím měkčích strun

Hlavní chyba bývá v tom, že jsou struny moc vysoko nad hmatníkem. Snížením strun se nebude struna tolik navíc napínat při stisku, takže se nebude deformovat její tón.

Neboli převod písně z jedné tóniny do druhé

Proč se třeba transponuje:

• Aby to šlo vyzpívat
• Aby to šlo zahrát na omezenější nástroje (flétna třeba)
• Aby se to hrálo pohodlněji (na kytaru třeba)
• Nebo protože prostě někdo začal hrát v jiné tónině

Při transpozici se převádí tóny i akordy ze staré tóniny do nové. Většinou mám píseň nějakým způsobem zapsanou ve staré tónině (ať už zápis not nebo akordů), ale potřebuji ji zapsat (nebo alespoň přečíst) v nové tónině.

Nová tónina je vůči staré nějak posunutá, o několik půltónů nahoru nebo dolů. Ten posun je důležitý, protože se bude přidávat ke všem tónům a akordům.

Interval znamená vzdálenost pokud měříme určitý prostor nebo čas. V hudbě se tak označuje vzájemná vzdálenost výšek dvou tónů. Abychom mohli vzdálenosti přesně měřit, musíme mít nějaké jednotky ( měřítko ), kterými je budeme vyjadřovat. Je důležité vědět, že tyto jednotky nevznikají náhodně, ale vycházejí vždy z určitých matematických vztahů, kterými se zabývá nauka o akustice. Hudební intervaly jsou vždy součástí nějakého širšího systému takových vztahů, kterému se říká tónový systém (nebo také systém ladění, protože to úzce souvisí s laděním nástrojů). V dnešní hudbě euroamerické používáme tzv. dvanáctitónové rovnoměrně temperované ladění. Jinak řečeno: na klaviatuře máme 12 různých kláves (v rámci jedné oktávy), které představují 12 tónů systému, a sousední klávesy (tóny) mají mezi sebou zvukově vždy stejnou vzdálenost (tomu se říká rovnoměrné temperování).

Pokračování textu →

Dynamický mikrofon

Používá se pro zvučení živého zpěvu v drtivé většině případů. Membrána, která snímá zvuk, je umístěná tak, že bude dobře snímat, jen pokud bude mikrofon směřovat „do pusy“, nikdy ne kolmo k ní.                        Pokračování textu →

Blues rock je hybridní hudební žánr, který kombinuje prvky blues a rock and rollu s důrazem na elektrickou kytaru. Jako jednotlivý styl se začal objevovat v polovině 60. let v Anglii a USA prostřednictvím skupin jako Cream a The Rolling Stones, které experimentovaly s hudbou starých bluesmanů jako Elmore James, Robert Johnson, Bo Diddley, Howlin‘ Wolf a Muddy Waters.

Pokračování textu →

Fonetika souhlásek

Rozdělení souhlásek

Pokračování textu →

Fonetika samohlásek

Samohláska = vokál

V češtině: 5 samohlásek a 2 dvojhlásky au, ou.

Při jejich výslovnosti je ústní dutina volná, pro každou samohlásku má specifický tvar, objem a postavení rtů.

Pokračování textu →

Pokračování textu →